Princip termosky

Moderní termoska byla vynalezena v roce 1892 Sirem Jamesem Dewarem, britským fyzikem specializujícím se na termosky. V té době prováděl výzkum zkapalňujících plynů. Pro zkapalnění plynů při nízkých teplotách byla potřeba nádoba, která by dokázala izolovat plyn od vnější teploty. Pověřil skláře Burgha, aby vyfoukl-dvoustěnnou{5}}dvoustěnnou skleněnou nádobu. Vnitřní stěny obou vrstev byly potaženy rtutí a vzduch mezi vrstvami byl evakuován, aby se vytvořilo vakuum. Tato vakuová láhev, nazývaná také „Dewarova baňka“, dokáže po určitou dobu udržet teplotu kapaliny uvnitř, bez ohledu na to, zda je studená nebo horká. Protože termosky se používají hlavně k udržování teplé vody v domácnosti, nazývají se také termosky. Konstrukce termosky není složitá. Skládá se z dvojité-skleněné vložky s vakuem mezi dvěma vrstvami a vložka je pokovena stříbrem nebo hliníkem. Vakuum zabraňuje konvekci tepla, a protože samotné sklo je špatným vodičem tepla, postříbření odráží teplo vyzařované z vnitřku nádoby zpět do nádoby. Naopak, pokud láhev obsahuje studenou tekutinu, brání vnějšímu teplu vyzařovat do láhve. Zátka termosky bývá vyrobena z korku nebo plastu, přičemž ani jeden z nich není dobrým vodičem tepla.